Kráčela jsem si to takhle v pohodě pěšky na vlak. Chodím přes tento přechod každý den,když jdu na vlak a do práce. Ale dnes je sobota a my máme s dětma oslavu Dne matek. A Tak jdu na vlak vyjímečně V POHODĚ. Mám čas! A najednou, co nevidím. Na konci přechodu je do rohu starobylého domu vytesáno sousoší.
Jdu blíž, abych se podívala, co to je. V postavách poznávám Otce a Syna a nahoře je holubice - znamení Ducha svatého. Taaaaaak! Jak to, že jsem si nikdy nevšimla a už tady chodím nejmíň půl roku? No, to není tak podstatné. Hlavní je, že teď se můžu každé ráno krátce pozdravit s Nejsvětější Trojicí nebo aspoň na Něj - mého Pána - mrknout. Jeho mrknutí nikdo neuvidí, protože je tak dobře ukrytý za semaforem, ale já to vím, že mi odpovídá.
Jak byli Ti naši předkové zbožní.A mysleli i na nás. spoň já jsem jim za tu sochu vděčná. Připomíná mi, že Svatý, Trojjedinný Bůh je přítomný a stojí za to Jej do všech situací - všedních i svátečních stále upřímně zvát.
Jaký dárek jste ve všedních dnech dostali vy?
Ahoj Maruška
Nedávno jsem šla po jedné ulici v Portugalsku a vidím nasprejovaný nápis: Jestli Bůh žije, musíme ho zabít. Ne že by to bylo hezký překvapení, jako třeba to Tvoje, Maruško, ale nešlo si toho nevšimnout a nezamyslet se nad tím, kdo to tam napsal...
Milá Katerzino, tvoje slůvko mi připomnělo knihu Richarda Rohra: Všechno má své místo. Popisuje taky jeden nápis, grafitti na chodníku: "Pozoruju, jak bláhově člověk chrání to své nic - a tím se stavíme mimo. Tady je Bůh vskutku nenáviděn." Říká, že tito lidé, kteří musí žít na okraji a zakoušejí hodně " na tělo" lidskou bezmoc a slabost, poznávají Boží skutečnosti možná dříve než my, lidé žijící s jistotami, na okraj se nepouštějící. V každé bolesti může člověk tak upřímně volat k Bohu, a to i negativně, že si nedokážu představit, že by mu neodpověděl.
A tak i já se dnes připojuju k žalmistovi:" Z hlubin volám k Tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas!Tvé srdce ať je nakloněné k mé snažné prosbě..." protože nechci zůstávat ve svých slabostech sama, ale stojím o Boží záchranu.
A vyprošuju to také těm, co psali ty nápisy.
Zdravím :-) chtěla bych k Tvému článku také něco připojit...
Den po té, co jsem četla tenhle článek (náhodou jsem na něj narazila) jsem si cestou na vlak a do rohu jednoho domu bylo domu vytesáno sousoší. Hodně jsem se zarazila, možná o mě někdo zakopl, protože jsem si myslela, že tohle se mě přece nemůže stát. Včera jsem to četla, letělo mi hlavou. Dlouho jsem pak přemýšlela, jestli to není ten samý semafor, ten samý roh... Až dneska jsem zvládla najít tenhle Tvůj příspěvěk a tuším, že jsem našla stejné sousoší.
Díky Pánu za to, že mi dokázal, že co je na signálech není jen mimo mě a díky i Tobě,za tenhle článek :-)
To jsem ráda, že taky chodíš kolem. Zážitek je pro mě stále čerstvý a každý den mi to sousoší pomáhá navázat kontakt, když začínám den cestou do práce. Střelné modlitby jsem začala doceňovat v ruchu všedních dní zvlášť po nástupu do práce.
Přeju Tobě i všem, kteří stručně, ale silně volají k Pánu, aby zažili Boží odpověď ať už povzbuzuje, probouzí, proměňuje, udivuje nebo přímo nese.
Pokojný čas horkých dní:-)
Maruška
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.