Dnes jsme byli na návštěvě za bábinkou v nemocnici. Probíhalo to jako obvykle až do chvíle, kdy jsem se zeptala: " Tak, co, bábinko, co teď budeme dělat?" Ukázalo se, že prožíváme jednu ze světlých chvilek našeho pacienta :-) Stalo se to, co jsme nečekali. Bábinka chtěla ZPÍVAT. A tak jsme si společně s taťkou, dědečkem i bábinkou zanotovali. známé lidovky...až notoricky známé, ale pro mě to byl balzám. Vím, že starší lidé v sobě dokážou najít kus toho nejlepšího, když začnou zpívat písničky z mládí. Těžko říct, jestlůi jsme trefili ty správné hity. Musím prozkoumat dědečkův názor:-) Ale bylo to skutečně tak. A já jsem z toho paf. Bábinka už si moc nepamatuje, a má různé rozličné a jiné problémy a najednou...ona chce zpívat!

A pak to mělo korunu v dalším návrhu bábinky: " POJEDEME ven na procházku." A tak ačkoli jen sedí a leží, vyrazili jsme po dlouhé době ven. No a šlo to! trochu horko, ale podařilo se :-)

Bylo to moc fajn a já jsem se chtěla jen podělit. Protože to dnešní setkání plné nečekaných návrhů bylo pro mě znamením, že život je krásný teď a tady a překvapení se stále dějí a nejen ta špatná:-).

Přeju i všem, kdo to budou číst, aby zažili nějaké takové překvapení, co jim vyrazí dech a při prvním opětném nádechu to bude radost, Radost a RADOST táááákhle veliká----------------------------------------------